aktuality

Aby hra přinášela štěstí a radost, musí mít svá pravidla, bez nich by to nešlo. A stejně jako v životě, tak i ve hře, bychom je měli dodržovat a měli být zodpovědní nejen vůči sobě, ale i svému okolí. Občas totiž přicházíme do situací, které nás mohou pokoušet. Některé hry mají vyšší rizikový potenciál než jiné a mohou, i když třeba výjimečně, způsobit závislost. A právě proto potřebujeme více informovat o zodpovědném hraní a včas podat pomocnou ruku, tvrdí přední český adiktolog Jindřich Vobořil.

Jaké je chování hráče, který se dostane do problémů?

Klasická kariéra patologického hráče vypadá asi následovně. Začíná to tím, že zvedá počty hodin, kdy sedí u her, ztrácí pozornost vůči svému okolí, zaměstnání, svým vztahům, třeba rodinným. Nejprve si půjčuje peníze u bank, pak u kamarádů, známých a dostává se do dluhu, často i kriminální činností. Až 7× častěji končí hráči sebevraždou než běžná populace. Když se dostanou do stresu a sedí hodiny a hodiny u nějakých her, narůstají jim dluhy a pro mnoho těch lidí to prostě znamená zhroucení života. Z toho mimo jiné vyplývá, že se zvyšuje riziko duševního onemocnění.

Liší se riziko závislosti u jednotlivých her nebo záleží na konkrétním hráči?

U loterií typu Sportka je škodlivost minimální. Když se podíváme na celý hazardní byznys, škody se pohybují mezi 8–16 miliardami, ale u loterijních her to není ani jedno procento. Nechceme říct, že je nulové, ale ze všech studií, které jsme předtím dělali, jsou loterie ve smyslu číselných her téměř nerizikové. Samozřejmě jiný problém začíná být u on-line hraní a tam se musí teprve robustní studie o škodlivosti a prevenci udělat.

Jaké hry naopak považujete za nejvíce rizikové?

Odlišujeme to podle různých rizik. Sázky jsou rizikovější než číselné hry, herny, kde jsou tzv. technické hry, tedy „bedny a točení válců“ pak patří mezi nejrizikovější. Hraje tam totiž velkou roli rychlost a velikost sázky. To znamená, že i když sázím na sport, tak ve chvíli, kdy můžu sázet každou vteřinu a nemám omezený počet, závislostní potenciál narůstá. Jako nejrizikovější nám tedy pořád vychází landbased hry na bednách. Samozřejmě narůstají rizika i online sázení.

Myslíte si, že je důležité, aby loterijní firmy pomáhaly proti závislosti tím, že budou více informovat o zodpovědném hra­ní?

Nedovedu si představit, že by firmy v tomto smyslu nezačaly vytvářet zodpovědností a třeba i pomáhající programy. Ať je to způsob, jakým člověk přichází dovnitř do jejich hry, ať je to nějaká intervence, která ty lidi nějakým způsobem pozastavuje, nebo je v tom přístupu povzbuzuje k méně rizikovému hraní. Třeba v restauracích máme zákon, který vlastně říká, že když je člověk v podnapilém stavu, tak má personál toho člověka zastavit a už mu nenalévat a požádat ho, aby odešel. Tady by měl být podobný postup. V České republice máme patologických hráčů odhadem kolem 80–100 tisíc a ti nakonec vytváří velký nápor i na ekonomiku a na své rodiny. Jejich vlastní životy se jim zbytečně rozpadají a často jde o zbytečná dramata.

Myslíte si, že by měl v tomto směru pomoci stát?

Představa, že zákon udělá nějakou zásadní změnu ve společenském chování firem, tak tomu úplně nevěřím. Loterijní společnosti sami mají ve svém zájmu chovat se zodpovědně. Stát může nastavit ale podmínky, aby bylo výhodné se chovat společensky zodpovědněji. Například možností asignace, licenční řízení, které zohlední zodpovědný přístup. Stát může a má zajistit možnost vzniku pomáhajících léčebných a preventivních služeb. Když už stát vybírá na závislostních tématech daně, měl by část z těchto daní dát do minimalizace negativních dopadů.

Takže největší potenciál vidíte právě v samotných firmách?

Určitě firmy jako Sazka a doufám, že přijdou i další. Když se stanou lídrem v této změně směrem k zodpovědnějšímu přístupu ke klientovi, který k nim přichází, tak to bude z mého pohledu mnohem rychlejší změna. Je to naděje, že to bude mnohem efektivnější než jakékoli regulace, které vymýšlí stát. Tomu, že stát s regulacemi občas musí přijít, tomu se nedá nerozumět, ale na druhé straně nejdůležitější a největší přínos bude mít, když se firmy samy rozhodnou, že tyto věci začnou měnit. Pak nebude ani společenská potřeba například vše zakazovat.